Soustředění Třinec - kafe nebude!!

23.11.2014 21:49

Třinec 21. - 23. listopadu 2014

Je pravda, že město Třinec předchází jeho pověst - škaredé město, které je 10 měsíců v roce zahalené v mlze. Prý se tam ani pořádně nedá dýchat. Mottem našeho listopadového soustředění by proto mohlo být - společně uděláme Třinec hezčí. A že se nám to povedlo!

Tradičně jsme se sjeli už v pátek k první zkoušce. Bylo nás docela dost, proto jsme se doslova tísnili na židličkách v tělocvičně. Za klavírem se vystřídal Jožka i Vítek a tentokrát i po první zkoušce vypadali spokojeně. Aspoň jsme se mohli brzy chopit skleničky s vínem. No s vínem...ukázalo se, že náš nový slovenský kolega (promiňte, nebudu jmenovat, on se pozná) holduje tvrdší měně.

Na stůl jsme snesli láhve i talířky, postavili klavírek, vzali kytary a párty mohla začít. To byl panečku pro naše hlasivky nácvik, jeli jsme jednu slovenskou odrhovačku za druhou. Až do rána bílého, abych tak řekla.

Se značnou nevolí jsme ráno vylézali ze spacáků, ale nedalo se nic dělat. Soutěžní i koncertní vystoupení za nás nikdo jiný neodzpívá. Celý den nás Jožka s Vítkem mořili. Dokonce jsme si vyslechli i výtku na stranu naší morálky - takže děti, příště žádné kecání, otvírat pusy jen ke zpěvu! Přesto se oba dirigenti na konci dne tvářili optimisticky. Dokonce i tenorová sekce si vysloužila nejednu pochvalu! Na večerní párty jsme proto šli veselým krokem.

A ten se nám skutečně hodil - do hospody to byla dobrá půl hodina cesty (Bára to měla za 10 minut) a navíc lesem. Byla to taková příjemná krčma s dobrým jídlem, pivem, vínem trochu horším a příjemným posezením. Ale plánovali jsme dodržet slib jít brzo spát. Takže jsme vypili, co se dalo a hurá zase do spacáků.

V neděli to ještě chtělo poladit nějaké mouchy, ale upřímně řečeno, byly to spíš téměř neviditelné mušky. Brzy jsme se sbalili a vyrazili do centra města najít kulturák. Měli jsme tam slíbený řízek a chtěli jsme kafíčko. Joo, kafíčko, chachaaa. "V neděli kafe nevaříme," řekla nám prodavačka v místní cukrárně. Nuceni okolnostmi odebralo se naše stádo na italské kafe do místní pizzerie.

Koncert byl takovou generálkou na blížící se soutěž. Neřekla bych, že jsme byli skvělí - protože chvála smrdí - ale byli jsme úžasní. Na soutěže jsme z Třince odjížděli připravení.