Soustředění Kovářov

10. - 12. 2. 2017

Na únorové soustředění jsme se všichni těšili. Jeli jsme totiž do našeho oblíbeného Kovářova, kde se o nás vždycky moc pěkně starají a vůně čerstvého pečiva a výborných koláčků byla cítit zdaleka.

Přestože jsme na jih Čech jeli už potřetí, všimla jsem si, že mnozí z nás stále neznají trasu zpaměti a spousta posádek aut se nechala "zlákat" úžasnými nočními výhledy na zamrzlou řeku. Všechno ale dobře dopadlo a po velmi přátelském uvítání mohla začít zkouška - podle plánu v osm hodin večer. Věřím, že příjemným překvapením bylo pro našeho nového člena - kterého mimochodem předcházela pověst úžasného skladatele, dirigenta, pianisty... zkrátka znovuzrozeného Mozarta - Petra Koronthályho, že může vést první zpívání. A jak se mu to povedlo, že! Večer u vínka a piva a spousty dalších likérů byl tradičně příjemný. Měli jsme si co povídat, vždyť jsme se naposledy viděli v loni v listopadu v Blansku.

Sobota byla plná zpěvu. Sotva člověk otevřel oči, už pádil na rozezpíván í a snažil se celý den. Ono taky bylo proč. Připravujeme se na soutěž do Bosny a navíc nás strašil nedělní koncert. To je opravdu spousta a spousta skladeb, písniček, melodií, taktů a not. Jsem si jistá, že všichni měli největší zážitek z Requiem op. 48 Gabriela Faurého. Je to opravdu dechberoucí kousek - pokud se samozřejmě povede. Doufám, že se to do března všichni pořádně naučíme, a posluchači ve Zlíně budou mít slzy na krajíčku a zároveň pokoj v srdci díky netradiční závěr ečné části In Paradisum. No uvidíme.

Nedělní koncert se nám, myslím si, povedl. Tradičně bylo "vyprodáno" a hosté byli skutečně potěšení. A jsem si jistá, že my také. Třebaže to nebyly nejlepší výsledky na světě a nezpíváme jako sbor andělů, radost ze zpěvu a vzájemného přátelství nás ale spojuje napříč celou republikou. A já se musíme přiznat, že ještě teď mi zní v hlavně... no upřímně, Leošovo sólo :)

Takže ve Zlíně naviděnou!